Jak to všechno začalo

Asi jsem se už narodila s duší tuláka. Jak malá jsem nikam nesměla, ale vyrůstala jsem na vesnici, proto i cesty do školy a ze školy byly někdy dobrodružstvím. Na střední školu jsem chodila do Benešova u Prahy, mé kroky často vedly do parku na blízké Konopiště. Moje první zaměstnání bylo v Thomayerově nemocnici a já se občas toulala mezi Benešovem a Prahou. Když jsem poznala svého manžela a začaly naše společné dobrodružsví na Šumavě. Po delší době se nám narodil synek a já se plně věnovala mateřství. Měla jsem štěstí, že jsem se seznámila hned na začátku jinou maminku a díky ní vznikla parta matek stejně starých dětí, se kterými jsme podnikaly různé aktivity. Začaly jsem chodit plavat, cvičit a jezdit na společné dovolené. Na www.particka2000.idnes.cz máme fotografie z našich společných akcí. Jenže život běží dál a z chlapečka je dospělý samostatný muž. Já se po letech práce v domácí péči vrátila do nemocnice. Jednoho dne u nás ležela hodně obézní pani a já se jsem si řekla, že takhle dopadnout nechci. Nejdříve jsem začala pravidelně chodit plavat a pak jsem začala chodit organizované pochody Klubu českých turistů. Objevila jsem trekové hůlky a postupně prodlužovala trasy. Rozhodla jsem se ujít Prčice z Prahy. Moje první Prčice byly ze Sedlčan - 30km. Šla jsem se sestrou a obě jsme toho měly dost a půchýře na nohách. Nic méně mne to neodradilo a pokračovala jsem dál. Druhý rok už jsem šla z Čerčan 49km a třetí rok konečně z Prahy.