1.4.2025 Prvních padesát
Letos jsem ještě nestihla ujít prvních padesát kilometrů. V době oficiálních pochodů jsem čas neměla, proto jsem vyrazila na samostatný pochod. Dlouho jsem váhala, kam vyrazit. Moje oblíbené okruhy kolem bydliště často křižují velké silnice a i v přírodě je slyšet hluk aut. Z druhé strany jsem se chtěla brzy vrátit domů, proto jsem zvolila vlak do Čerčan a celkem známou cestu přes Týnec, kolem Kamenice, přes Psáry domů. Ráno ještě nebylo moc hezké počasí, což se ale přes den zlepšilo a já si užila pěkný den. Čerčany znám ze svých pochodů dobře. I cestu směr Týnec jsem již několikrát šla, ale opačně. V blízkosti řeky Sázavy jsem vyrostla a v Týnci chodila do základní školy. Při příchodu do městečka na mne vždy dýchnou vzpomínky. Chtěla jsem projít cestou podle řeky, ale zrovna u ní káceli dřevorubci stromy, proto jsem byla nucena vystoupat k hradu. Vždy mě tu okouzlí Dům u Micků, který má úžasnou fasádu. Když jsem byla malá, tak jsme sem chodili na poštu. Dominantou města je kromě hradu i kulturní dům, kde bývala původně továrna na keramiku. Nyní je tam hotel a kulturák. Já sem chodila do divadla i kina. Taky jsem tu měla taneční a maturitní ples. Přešla jsem Sázavu a prošla kolem bývalého Metazu, kde chvíli pracovali i moji rodiče a zase zamířila do přírody. U lesíka jsem zavzpomínala na přespolní běh v rámci školní výuky. Úplně jsem ho nenáviděla, protože jsem byla nesportovní buchta a pořád mě píchalo na straně. No dnes by tohle problém nebyl. Lesem jsem došla až na Dolní Požáry a vystoupala na Panskou skálu. Je to protisměr pochodu Praha Prčice, proto to zde taky dobře znám. Cesty byly opuštěný a já si konečně užila trochu klidu a samoty. Přes Ťeptín jsem došla k Ringhofferově hrobce, kde zdovna probíhala jarní údržba. Já pokračovala dál do Kostelce u Křížku, který má moc pěkný kostelík. Při jednom z pochodů, jsem zde absolvovala prohlídku s výkladem. Nyní jsem pokračovala dál na Sulice a odtud do Psár. V těchto místech byla cesta plná louží, ale podařilo se mi je obejít. Z Psár jsem musela vystoupat směr Horní Jirčanya odtud údolím Botiče do Osnice. Za Osnicí už začíná Průhonický park, kterým pochod Praha Prčice také prochází. Já prošla kolem dlouhé zdi až do Průhonic a pokračovala podle Botiče do Hostivaře. No nožky byly trochu unavené, po tak dlouhé pauze, ale díky mému oblíbenému mátovému gelu se rychle vzpamatovaly.