Zas mě lákal velice
pochod Praha Prčice,
ač mě nemoc skolila,
přesto jsem to zkusila.
Na startu jsou velké davy,
snad dojdeme všichni zdrávy,
sáčky pěkně papírové
odstartují nohy zdravé.
Slunce zvolna leze z peřin,
den má spoustu světlých hodin.
Týnec krásný pohled skýtá,
občerstvením dobrým vítá,
ztrácet čas však nemůžeme,
pokud cíl dnes dobít chceme.
Teplé slunce až moc hřeje,
pár mraků si každý přeje,
k Neveklovu značky vedou
v půli cesty dávám rychlou
limonádu k osvěžení,
ta mé kroky v rychlé změní.
Moje sestra v malém městě
dá mi oběd na té cestě,
taky skvělou kávu vaří,
můžu zase dál jít svěží.
Do Kosovky dojdu s chutí,
nohy konec už si nutí,
jít či nejít, ptám se sebe,
protestuje tělo slabé.
Vůle silná mě však drží,
vždyť i starci ještě běží,
lehký deštík padá z hůry,
dává svěžest do té túry.
Tajný punkt je tam, co loni,
k cíli cesta se nám kloní,
nohy se už vlečou líně,
místy brodíme se v bahně.
Sedlec nás už z dáli vítá,
na Prčici cesta skrytá,
osmou právě zvony bijí,
razítko mi cíli dají.
Stihla jsem to, hurá, sláva
malinovka sílu dává
do Sedlce k autu ještě,
tak zas za rok přijdu příště.