19.-21.4.2024 Military death march
Pilně jsem trénovala. Od ledna na pásu a venku jsem přidávala kilometry. Začala jsem nosit prstové ponožky z merina. A přišel den D. Dobře jsem se vyspala a odpoledne vyrazila do Vimperka. Ještě před jsem si vzpomněla na dlouho koupené voděodolné ponožky a přihodila je do batohu. Ubytovala jsem se na mém oblíbeném ubytku a došla si do restaurace na večeři. Pak jsem zabalila jen potřebné věci, namazala nohy a šla se zaregistroval na start. V kempu už bylo hodně lidí. Dostala jsem náramek, placku pochodu i energetický nápoj. Počkala si na oficiální start s ohňostrojem a vyrazila s davem směr město. Vzhledem k tomu, že každý jde jinou trasu dle vlastního plánu, brzy se dav roztrhal a už nás šlo méně. Já si letos zvolila opačný plán než loni a vyrazila směr Husinec. Za Vimperkem jsem vystoupala směr Mářský vrch, dál už vedla cesta mezi obcemi po asfaltu, což byla v noci výhoda. Na pohodu jsem došla až do Husinec, kde byl kontrolní bod, gulášová polévka a teplý čaj. Noc byla chvíli jasná a chvíli pršelo. Po krátké pauze jsem pokračovala dál směr Volary. U zříceniny Hus byl hodně náročný terén a hodně to klouzalo. Dál to ale šlo a s pomocí hůlek se mi podařilo překonat všechny překážky. Na okraji Volar jsem navštívila pietní místo, kde jsou pohřbeny ony oběti pochod smrti. Ve Volarech je další kontrolní místo. Bylo ráno a všichni měli mokré boty. Dala jsem si další porci polévky a kávu. Z batohu jsem vyndala voděodolné ponožky a vyměnila je za mokré prstové. Obula jsem si zpět mokré boty a vyrazila na další cestu. Kousek za městečkem mne dohonil pochodník Martin a začali jsme si povídat. Přestala jsem hlídat cestu a trochu jsme zabloudili. Martin měl dle svého plánu jinou trasu, tak že nás vyvede. No chvilku jsme brodili hlubokým směrem než jsme se zase dostali na cestu. Přes den chvíli sněžilo a k večeru vyšlo i sluníčko. No apríl v plné síle. Dál už bylo vše v pohodě a my došli až do Vimperka. Ohlásili jsme se na kontrole a Martin si šel odpočinout do auta. Já se stavila na ubytku, dala si kávu a chvilku dobíjela elektroniku. Bohužel jsem se dost rozseděla a pak se mi nechtělo do kopce na Boubín. Nakonec jsem ještě pod Boubínem trochu zabloudila a zašla si asi 2+2km. Naštvaná na sebe jsem těžce lezla na vrchol Boubína. U rozhledny jsem byla dost zničená. Napadlo mne vypít onen darovaný energetický nápoj. Pak jsem vylezla na rozhlednu. Bohužel v okamžiku, kdy jsem dosáhla po sněhem zasypaných schodech vrcholu, všechno schovaly mraky. Foukal mrazivý vítr a nedalo se tu zůstat. Udělala jsem fotku a opatrně spěchala dolů. Pri sestupu mraky zase skoro zmizely. Pod vlivem nápoje se mi šlo mnohem lépe a do Vimperka jsem skoro doběhla. To už zase byla tma. Ohlásila jsem se cíli, převzala diplomy za obě trasy a šla spát. Ještě jsem zvládla nezbytnou sprchu a tvrdě usnula. Než jsem usnula, zapla jsem topeni v koupelně a dala si usušit boty. Ráno jsem je měla suché. Znovu jsem se osprchovala a umyla i vlasy, uvařila si kávu a řádně posnídala. Zabalila si všechny věci a vyrazila na zámek. Vloni jsem byla na prohlídce zámku, letos jsem navštívila zámecké muzeum. Po prohlídce jsem už zamířila na autobusové nádraží. V autobuse jsem se setkala s paní, která se mnou loni cestovala vlakem s malým klukem. Tenkrát šli trasu na Boubín a zpět. Letos vzala i dceru a manžela. Bylo to milé setkání.
