2.12.2023 Pochod Křížem krážem po kopečkách aneb poprvé ve sněhové nadílce

Po delší pauze jsem se rozhodla vyrazit na poslední velký pochod. Tentokrát se startovalo z Mirošovic, kam mám přímé spojení. Krátce před tím ale napadlo spousta sněhu, což byla výzva. Na startu jsem chvíli váhala, zda si nezvolit kratší trasu, ale to bych nebyla já, tak tedy 50km. Do Hrusic to celkem šlo. Měli zde u úřadu pěkný betlém. U hvězdárny v Ondřejově měla být kontrola, ale ještě nedorazila. Dále se šlo přes Zvánovice, kolem Vyžlovského rybníka, Jevanského rybníka sněhem dál přes Černé Voděrady, Hradec do Vlkančic. U Stříbrné Skalice sešlo k řece a já toho pomalu začala mít dost. Natáhla jsem si svaly na nohou díky hlubokému sněhu a šlo se mi špatně. Podle vody jsem došla až do Chocerad. Chtěla jsem sednou na vlak a vrátit se domů, jenže jsem to nedokázala a bojovala dál. Cestou jsem potkala nějakého staršího pána, který zkoumal mapu. Chvilku jsme se předcházeli. Já trochu zabloudila a pak jsem ho už neviděla. Ve Hvězdonicích jsem přešla zpět na druhý břeh řeky a pak mne čekalo stoupání do prudkého kopce k Senohrabům. Mezitím se setmělo a já si říkala, že v cíli už nikdo nebude. No co, nedostanu medaili, ale dokázala jsem to. Nakonec mne čekala plná hospůdka lidí a radostné uvítání, že jsem došla. Ptali se, zda jsem nepotkala čtyřku - moje číslo bylo pět. Tak jsem jim řekla o pánovi, kterého jsem cestou potkala, ale myslela jsem, že už došel. Když jsem šla na nádraží, potkala jsem toho pána a chudák hledal cíl. Já se moc nezdržovala a radši jela domů, i když ta hospůdka byla moc pěkná. Tak snad příště.