22.9.-1.10.2021 Menorka

22.9.2021 Přílet na Menorku

Devět let jsem nebyla u moře a letos už podruhé. Poprvé jsem musela zastoupit synovu přítelkyni na Rhodosu a po druhé na dlouho domluvený zájezd s cestovkou pro aktivní lidi 55+. Přijely jsme já, moje švagrová Renata a kamarádka z práce Jana. Hotel byl moc pěkný. Já byla na pokoji se švagrovou a Jana si zaplatila jednolůžkový pokoj. Hotel byl moc pěkný i s bazénem. Měly jsme polopenzi a osazenstvo zájezdu bylo většinou tak o dvacet let starší než já.

23.9.2021 Jižní část koňské stezky

Autobus nás vyzvedl před hotelem kolem deváté ráno. Cestou nám moc milá slečna průvodkyně popsala cestu a rozdala materiály k trase. Řekla nám, kde bude čekat autobus. Trasy zde vedou po bývalé koňské stezce a jsou značeny očíslovanými patníky, které jsou kousek od sebe. Od startu jsme šli všichni téměř pohromadě. Hodně jsme klesali k moři až do zátoky, kde se vlévala řeka do moře. Normálně se zde dá projít suchou nohou, ale my narazili na řeku plnou vody. Průvodkyně prý to zažila poprvé. Pár lidí se vrátilo a šlo alternativní trasu. My ostatní váhali. Až se našel jeden odvážlivec, co se přebrodil. Jana neváhala a hned ho následovala. Po ní i my ostatní vyrazili do vln. Voda nám sahala pod zadek. Na druhé straně nás čekala část stezky, které se říká kozí a koně zde původně nejezdili. Hodně jsme stoupaly a klesaly, než jsme došli na rovnější část. Pak jsme zase musely projít ohradami se zvířaty. Když jsme narazily na roztomilá selátka, trochu jsme se začali bát, aby na nás nevyběhla maminka. Ale ta se klidně pásla u cesty a nás si nevšímala. I tak to byl nepříjemný pocit projít okolo ní. Pak už jsme došli do malého městečka, kde jsme se na pláži vykoupali a v kavárně se odměnily zmrzlinou a kávou.

24.9.2021 Sever ostrova

Po příjezdu na místo jsme nejdříve společně navštívili Nekropoli, kde dříve pohřbívali mrtvé. Odtud jsme vystoupali vzhůru na útesy a odtud už šel každý dle svého tempa. Jana měla po včerejší kozí stezce naraženou patu a rozhodla se zůstat u hotelu. Tak jsem šlapala jen s Renatou. Šlo se po krásných útesech a hodně přes kameny. Bylo nutné pořád koukat pod nohy. Kochat jsme se mohly jen při zastavení. Jinak hrozil pád. Cestou jsme narážely na ovce, které se chladily o chladnější kamenné zdi. Došly jsme k majáku, který jsme si prohlédly zblízka a pokračovaly dál. Došly jsme až k oknu v útesu Pont ďen Gil. Odtud jsme došly až do Ciutadelly, kde jsme měly čekat hodinu na autobus k hotelu. Ale protože to byly jen dva kilometry, tak jsme napsaly průvodkyni, že půjdeme pěšky.

25.9.2021 Volný den - Ciutadella

Další den jsme měly volno, ale my se samozřejmě vypravily do blízké Ciutadelly. Tentokrát šla i Jana. Prošly jsme město, navštívily katedrálu i muzeum a vrátily se zpět.

26.9.2021 Jih Menorky další etapa

Autobus nás dovezl blízko majáku, na který jsme se všichni došli podívat a pak jsme popojeli kousek dál a pokračovali pěšky na další etapu. Jana opět vynechala, protože jí ta noha pořád bolela. Já a Renata jsme šlapaly podle moře. Užívaly jsme si krásné výhledy a dokonce jsme narazily na malou jeskyni s parkujícími loďkami. Cesta procházela různými zálivy, občas jsme stoupaly a klesaly, až jsme došly na cílovou pláž. Tady jsem si opravdu pěkně zaplavala a stihly jsme i kávičku, než nás vyzvedl autobus zpět do hotelu.

27.9.2021 Východ a patník číslo jedna

Autobus nás nejprve zavezl k továrně Ria, kde se vyrábí typické místní botky. Odtud pak k majáku Favaritx a zase pěšky od patníku k patníku. Jana byla celkem odpočinutá, proto vyrazila jako první vpřed. Pokračovaly jsme podle pobřeží až k městečku Es Grau, kde bylo možné počkat na autobus, což Jana využila. já s Renatou pokračovala dál. odbočily jsme k rezervaci, ve které se nachází jezero a jsou zde zajímavé rostliny i ptáci. Odtud jsme pokračovaly směr Mahon až k prvnímu patníku. Z místa srazu nás autobus ještě odvezl do Mahonu k místní likérce. Zde jsme měli možnost ochutnat různé druhy ginu. Já s Janou jsme si ochutnávku užily. Renata je abstinent.

28.9.2021 - Výlet do Mahonu

 Opět byl volný den, ale my si zaplatily výlet do hlavního města Mahonu. Na začátku nás čekal výlet lodí okolo Mahonu, který byl moc pěkný. Pak jsme všichni vyjeli výtahem do horní části města, kde jsme prošli s průvodkyní město, které je velmi zajímavé. Nahlédli jsme do kostel, navštívili místní tržnici a prošli různé zajímavé uličky. Pak jsme měli chvilku rozchod a konečně si mohli dělat, co jsme chtěli. Samozřejmě že jsme si šly dát kávu. Potom nás opět čekala návštěva místní likérky s další ochutnávkou. Renata už nešla, ale já a Jana jsme si to užily a ochutnaly, co jsme včera nestihly a znovu, co nám chutnalo. Po návratu a večeři jsme já a Renata vyrazily do večerní Ciutadelly.

29.9.2021 Sever ostrova

Sever ostrova je Menorčany označován jako nejkrásnější. Na této trase jsme prošly zdejšími lesy a užívaly si vůně eukaliptů a borovic. Cestou jsme občas potkávaly koně s jezdci nebo v ohradách. Šla s námi opět Jana, která sama na koni jezdí i jednoho vlastní. Na pláži Cala Algaiarens končila kratší etapa a Jana s bolavou nohou tam zůstala. Já s Renatou opět pokračovala dál až do Cala Morell, kde jsme 24.9. začínaly. Když jsme tam došly, bylo dost času na jídlo i pivko. Dokonce jsme smočily i nohy v moři. Pak nás vyzvedl autobus a převezl na místní farmu, kde jsme celá skupinka viděli výrobu sýra i Menorského koně a další zvířata. Byla i možnost některé sýry nakoupit. Jana se dala do řeči s farmářem, protože umí trochu španělsky. Farmář byl nadšený, že má taky koně a ukazoval jí fotky svého, se kterým se účastní místních oslav.

30.9.2021 Poslední výprava v severní části Menorky a loučení s ostrovem

Naposledy ráno přijel autobus, aby nás odvezl na výlet do nejsevernější části ostrova. Tentokrát Jana nejela. Noha jí stále bolela a potřebovala být schopná návratu do práce. My došly k dalšímu majáku Cape Cavalleria a pokračovaly dál podle pobřeží nahoru dolů až k místu, kde jsme měly čekat na autobus. Koupat se tu moc nedalo, tak jsem alespoň chodila podle moře a máchala nohy. Autobus nás potom odvezl na nejvyšší horu ostrova Monte Toro 349m. Na hoře se nachází svatyně Verde del Toro a je z ní vidět téměř celý ostrov. Zde jsme se společně vyfotili kromě Renaty, která se těmto aktivitám vyhýbá. Cestou zpět k hotelu jsme se stavili ještě na jedné nekropoli. Po večeři jsme ještě vyrazily na večerní nákupy do Ciutadelly.

1.10.2021 Loučení s ostrovem a návrat domů

Po dobré snídani jsme dobalily kufry a naposledy prošly okolí. Pak už nás čekala cesta na letiště a návrat domů. Byla to moc pěkná dovolená. Řekla bych, že jedna z nejhezčích v mém životě. Zjistila jsem, že mne tento aktivní způsob dovolených hodně baví.