Tak jako poutník šla jsem zase

poznat svou malou krásnou zem,

z Blaníku na Říp vydala se

jen s hůlkama a batohem.

 Začátek pouti v Louňovicích,

 když den se zvolna probouzel,

 k rytířům v skále tvrdě spících,

mé kroky Václav provázel. 

Na vrchol kopce z našich bájí

 není tak těžké vystoupat,

v Kondraci duši můžeš najít,

 ve Vlašimi zas jídlo dát.

Tak myslím cestou na rodinu,

na všechny blízké, které mám, 

sleduji barvy listů stromů,

 den podzimní si užívám.

 Šternberk se tyčí nad Sázavou,

 řeku má jako zrdcadlo,

 mě ale nohy pěkně nesou

na Rataje a Ledečko.

Sluníčko zašlo, měsíc svítí,

 v Sázavě skončil první den,

poutníka třeba uložiti,

už zdá se zcela unaven.

Však ráno zase pěkně svěží

vyráží cestou do kopců,

 klášter tu řeku dlouho střeží,

 už od dob našich pra otců.

 Tak kolem brázdy vzhůru stoupám

a hledám v duši stíny své,

 Prokopa kolem sebe vídám,

 spoutaný čert si tady řve.

Krajina náhle ráz svůj mění,

 kolem je skoro rovina,

 Kouřim má svoje zvláštní zvony,

 to vážně mě moc zajímá.

 Přes pole, louky, taky lesy

jdu dál a myslím na druhé,

 vítr mi cuchá moje vlasy,

městečko Sadská k spánku zve.

 A třetí den hned za svítání

na vršku kostel pozdravím,

dnes na řadě je zamyšlení,

co opravdu chci, o čem sním.

Kol jezera má cesta vede

do míst, kde Hrabal knihy psal,

jsou tady kočky vidět všude

i pramen toho pána znal.

Dál mne až k Labi nohy nesou

kol starých budov skanzenu,

 potkám se s mojí kamarádkou,

 na oběd s ní si zaběhnu.

 Ve dvou se vážně lépe táhne,

 vítám ten milý doprovod,

 Boleslav na nás ducha dýchne,

 zmrzlina jistě přijde vhod.

A zase sama do Brandýsa

 obejít zámek, paví sněm,

prozatím končí moje cesta,

teď budu sloužit zdraví všem.

 Ve středu se však zase vracím,

 kostelík pěkný obejdu,

k Labi své kroky zvolna stáčím

 a podle vody dále jdu.

Kniha tu leží otevřená,

 Palacký prý tu chvilku psal,

já jdu dál cestou klidně sama,

kol chemičky a ještě dál.

 Můj cíl je krásné město Mělník,

 Vltava k Labi přichází,

 Říp vidím v dálce jako bodík,

 můj cíl se blízko nachází.

Den poslední už brzy zrána,

 svůj cíl mám skoro na dosah,

vinice vínem obsypaná,

se zámkem má snad dobrý vztah.

Já spěchám honem ke kanálu,

 co udává mi správný směr,

 cestou si v duchu život projdu,

 co špatně dělám, a co fér.

 Ten kopec v mlze se mi skrývá,

 přes mosty sem tam přecházím,

vzpomínky loví moje hlava,

že sama sebe nacházím.

 Vltava pěkně rozlévá se,

široká zdá se najednou,

od vody pryč už odpoutám se,

do lesů, luk mé kroky jdou.

 Tentokrát jiná kamarádka

přidává svoje kroky k mým,

 pak cesta vzhůru je už lehká,

 kochám se tím, co právě zřím.

Přede mnou země zaslíbená,

 ve které jsem se zrodila,

dojmů jsem právě zcela plná,

dlouhá pouť tady skončila. 

7.10.2022 Louňovice pod Blaníkem až Sázava

V pátek jsem brzy ráno vyrazila do Louňovic pod Blaníkem na začátek trasy. Je zde skříňka s razítkem do poutního deníku. Z Louňovic mne čekalo dlouhé stoupání na horu Blaník. Cestou jsem se zastavila u Veřejové skály, kde podle pověsti spí Blaničtí rytíři, kteří mají vyjet, až je bude zem potřebovat. Rytíře jsem žádného neviděla, ale podzimní krajina byla krásná. Vyšla jsem až k rozhledně na vrcholu. Bohužel bylo zavřeno, ale já už zde jednou byla se synkem a na rozhlednu jsem tenkrát vylezla. Z Blaníku byl odvezen i jeden ze základních kamenů našeho Národního divadla, kam občas ráda zajdu. Tuhle krajinu mám moc ráda, protože jsem kousek u nedalekého Benešova vyrostla. I pokračovala jsem dále přes Kondrac do Vlašimi. Ve Vlašimi jsem už taky byla a tak jsem kromě zámku nemohla minout i místní cukrárnu, kde dělají obří palačinky. Byl to skvělý oběd. Z Vlašimi jsem pokračovala dál a dbala na doporučení poutní cesty, abych se zamýšlela nad svým životem. Počasí mi přálo a já došla přes Hrádek, před kterým je pěkná kaplička se studánkou a v Hrádku zajímavý kostel, dále až do Českého Šternberka. Prošla jsem kolem hradu k řece, ve které se hrad krásně odráží. Odtud zase vzhůru do kopce krajinou až do Ratají nad Sázavou. Od zámku opět k řece a tak nahoru a dolů až do Sázavy. Cesta do kempu byla kratší přes Samopše, kde stojí lávka pro pěší. Když jsem tam ale už za tmy došla, u lávky byly varovné cedule se zákazem vstupu, kvůli špatnému stavu. Jenže bylo dost pozdě a na obcházení jsem neměla čas. Proto jsem neposlechla a přešla na druhý břeh. Trochu jsem se bála, ale nechtěla jsem to obcházet. Na druhé straně jsem ještě kousek musela jít do kempu, kde jsem měla ubytování. Byl už večer a já byla opravdu unavená, ale vzhledem k tomu, že bylo po sezoně, tak jsem měla pokoj sama pro sebe. V klidu jsem se osprchovala, namazala nohy a zalehla do peřin.

8.10.2022 Sázava Sadská

Ráno jsem dobře vyspalá pobalila věci. Ještě jednou namazala nohy a vyrazila směr centrum Sázavy. Cesta vedla lesíkem a docela náročným terénem, tak jsem byla ráda, že jsem to nemusela jít večer za tmy. V Sázavě jsem si koupila snídani v supermarketu, dala kávu z automatu a přešla řeku ke klášteru. Byl ještě zavřený, ale i tady jsem už asi dvakrát byla, tak jsem prošla kolem a pokračovala dál. Že mě čeká stoupání, jsem věděla, ale i tak mne překvapila jeho náročnost. Podle Čertovy brázdy jsem šlapala vzhůru. Cestou jsem narážela na pomníčky věnované Svatému Prokopu, který je patron zdejšího kraje. Po dlouhém stoupaní se krajina náhle změnila v téměř rovinu. Pomalu pokračovala dál a ponořovala se do svého nitra. Byla jsem sama, lidi jsem moc nepotkávala a cítila jsem se šťastná, svobodná. Došla jsem až do Kouřimi, kterou jsem taky několikrát navštívila. Zvláště pak zdejší skanzen. Když jsem došla na náměstí do infocentra, akorát se chystala prohlídka kostela. I odhodila jsem batoh v infocentru a vydala se na prohlídku. Místní kostel je zvláště zajímavý nejen díky svými freskami, ale zvonicí, kde jsou zvony zavěšeny obráceně. Zvony jsou zavěšeny srdcem vzhůru, a do pohybu se uvádějí šlapáním na pedály. Podobný systém se zachoval ještě v Rovensku pod Troskami. Prohlídka trvala déle něž hodinu a tak jsem si pak jen za městem snědla svačinu a šlapala dál až do Sadské. Ke konci cesty se začalo stmívat a do Sadské jsem došla opět za tmy. Ubytovala jsem se v pěkném penzionu. Docela mne bolely záda od batohu, tak jsem si je stejně jako nohy namazala mátovým gelem. Sice to pomohlo, ale musela jsem vypít dva hrnky teplého čaje, abych se zahrála.

9.10.2022 Sadská Brandýs nad Labem

Ráno jsem opět vyrazila kolem sedmé hodiny. Nejprve jsem si vyšlápla k místnímu kostelu sv. Apolináře, od kterého byl pěkný výhled do okolního kraje. Odtud jsem sešla do centra Sadské a pokračovala k Jezeru. Bylo krásné ráno a všude klid. Nad jezerem se vznášely zbytky mlhy. Když jsem se pokochala, vyrazila jsem vstříc dalším dobrodružstvím. Cestou jsem narazila na husí farmu. Tolik hus pohromadě jsem snad ještě neviděla. Dále jsem došla ke hřbitovu, kde je pohřbený spisovatel Bohumil Hrabal. Jeho hrob vypadá opravdu netradičně. Od hřbitova mě cesta vedla až k domu, kde Hrabal žil. Zde psal své knihy a staral se asi o 25 polodivokých koček. Odtud jsem pokračovala podle větší silnice až do Semic, kde jsem sešla k Labi. Dále kousek podle Labe s odbočkou do Přerova nad Labem, kde se nachází skanzen. Odtud zase k Labi. Zde se ke mě připojila kamarádka Lenka, aby mne kousek doprovodila. Ve dvou se to lépe táhne. Zašly jsme spolu v Čelákovicích na oběd a pokračovaly dál přes Labe a Grado, což je mrtvé rameno řeky v místech jejího dřívějšího toku. Byl krásný den a ve dvou cesta hezky ubíhala. Ve Staré Boleslavi se Lenka odpojila a já pokračovala dál do Brandýsa nad Labem. Pomalu se blížil večer a já se rozhodla zde cestu přerušit a vrátit se domů. Druhý den jsem měla v Praze povinnosti a večer noční službu. Proto jsem nastoupila do autobusu a vrátila se do reality.

12.10.2022 Brandýs nad Labem až Mělník

Odsloužila jsem dvě noční služby a ve středu ráno rovnou z práce vyrazila směr Brandýs nad Labem, abych pokračovala svou pouť. Počasí mi opět přálo, tak jsem si koupila snídani a vyrazila podle Labe k Mělníku. Cesta nebyla příliš náročná. Kochala jsem se pohledem na řeku. U Neratovic jsem přešla na druhou stranu řeky a po levém břehu mířila dál. Nakonec jsem Lbe opustila do obce Tuhaň a kolem Keltských vinic vešla do Mělníka. Nikdy před tím jsem to město neviděla, proto jsem na něj byla zvědavá. Odhodila jsem batoh na ubytování a vyšla si město prohlédnout. Zámek byl bohužel zavřený, ale mě stačilo se pokochat jeho okolím. Slíbila jsem si, že se sem musím vrátit. Od zámku byl krásný výhled na můj cíl - horu Říp i na soutok Labe s Vltavou. Po prohlídce města jsem se vrátila k mému ubytování, což byla pizzerie. Povečeřela jsem výborné těstoviny a šla se konečně vyspat.

13.10.2022 Mělník až Roudnice nad Labem

Ráno jsem vyrazila opět svěží k zámku. Byla mlha a Říp vidět nebyl. Přešla jsem most Josefa Straky pod  zámkem. Byl odtud krásný pohled na zámek. Pokračovala jsem do Hořína. Přešla jsem historické zdymadlo a podle Vraňansko-Hořínského kanálu šlapala vpřed. Cesta vedla střídavě po levé i pravé straně kanálu. Každou chvíli byl přes kanál nějaký most. Až jsem nakonec přešla most ve Vraňanech. Zde se kanál spojil s řekou Vltavou. Od řeky jsem odbočila do Mlčechvostů, kam dorazila i kamarádka Petra, aby mne doprovodila do cíle. Spolu jsme šlapaly přes Jeviněves a Čtiněves až na Říp. Zde jsme posvačily a pokračovaly dál až do Roudnice nad Labem. Tam ještě kávička v cukrárně a hurá na vlak. Petra vystoupila v Mlčechvostech, kde měla auto a já jela domů do Prahy. Když jsem došla na Říp, bylo mi líto, že už jsem v cíli a poprvé pochopila, že cesta je cíl. Tohle byl ale teprve začátek mých dalších putování. Tahle cesta mne naučila být sama se sebou a užívat si přítomného okamžiku.