14.9.2024 - Camino 1 - Oviedo Grado

Tak jsme konečně na dlouho plánované cestě Camino Primitivo. Ráno byla mlha, že by se dala krájet, ale Rákosníček nikde. Jinak ale příjemná teplota než před polednem vyšlo sluníčko. Vyrazily jsme společně přes město, ve kterém ještě končily včerejší oslavy. potkávaly jsme mladé lidi po nočním tahu. Popeláři uklízely ulice a my opustily město po stopách svatojakubských mušlí. Míša šla svižně a Timi nám přestala stačit. Cestou jsme narazily na automat a já si dala kávu. Dále  jsme zase svižným krokem pokračovaly dál. U kostelíka Ermita de la Virgen de Fátima jsme objevily razítko, které jsme otiskly do Credencialu. Další razítko nás čekalo u jiné kapličky ‎Ermita del Carmen. Zde byl i pramen s čistou vodou. Taky jsme tu potkaly skupinku dalších poutníků. V klidu jsme šlapaly krajinou, až jsme došly do města Grado. Zde jsme si vypily výborné kafíčko a toustík a vyrazily kousek za město do kopců na ubytování. Krajina je tu krásná a v dálce už vidíme hory. Kravičky i ovečky mají zvonce, které nás provází. Naše albegue bylo moc pěkné. Uvítal nás pán, který mluvil hlavně španělsky, ale vše vysvětloval tak názorně, že jsme mu všechny rozuměly. Míša říkala, že to musí být bývalý voják. První nám ukázal, že máme zout boty a odložit na okno vyvětrat, potom stojan na hůlky. Mohly jsme si vybrat postele a batoh jsme musely zavěsit na háček u postele. Potom nás seznámil s vybavením kuchyně a se sprchou a toaletou. Nakonec nás vzal za dům, kde bylo možné přeprat si prádlo a pověsit na šňůry. Potom nás tam nechal chvilku samotné a my se po sprše natáhly před dům na sluníčko. Mezitím nás došla i Timi a přidala se k nám. My si rozhodily prádlo na dřevěný plot kolem domu. Naštěstí vše uschlo, než se vrátil majitel, protože potom jsme vše musely uklidit. Dala jsem si první místní pivko a užívala si výhledy na okolní krajinu. Mezi dalšími poutníky přišel i Francouz, který nám nabídl část svých těstovin. Později jsme ho potkávaly i na další cestě. Odpoledne jsme se s Míšou ještě trochu prošly po okolí.  Pan majitel nás zinkasoval a dal razítko do Credentialu. Organizoval nás všechny až do pozdního večera. 🚶‍♀️🌞

15.9.2024 Camino 2 - Grado - La Espina

Další den na Caminu vyšel pěkně. Ráno kolem 6h jsme ještě za tmy vyrazily na trasu. Teplota byla příjemná a šlo se dobře. S Míšou nám šel společný krok a cesta ubíhala rychle. Timi trochu zaostávala, ale nakonec došla do cíle za námi. Teprve mezi 9 až 10h pomalu opadla mlha a objevila se před námi krásná krajina Asturie. Pomalu se blížíme k horám a tak i stoupání bylo náročnější. Před městem Salas jsem uviděla továrnu,  jejímž pobočka je i u nás a pracuje v ní už dlouho má sestra. V Salas jsme si daly lehký oběd i kávu a stoupaly dále. Cestou jsme nevynechaly odbočku k vodopádu, která stála za malou zacházku. Na ubytování se nás dnes moc nesešlo, tak jsme po včerejších 20 lidech na pokoji, dnes jen čtyři. Těšíme se na další dobrodružství. 🚶‍♀️🌞

16.9.2024 - Camino 3 - La Espina - Borres

Opět jsme vyrazily v 6h ráno s čelovkou. Přešly několik kopců a zvolna se přiblížily k horám. Kolem osmé vyšlo sluníčko a objevily se krásné výhledy do údolí, kde se ještě dlouho držela mlha. Z pastvin se ozývaly zvuky zvonků krav či ovcí. Občas jsme narazily na cestě na automat na kávu, jídlo a pití. My daly pořádnou kávu na baru, které jsou tu otevřeny od časných ranních hodin. A kávu tu vaří výbornou. V odpoledních hodinách jsme dorazily do albergue, kde jsme si vypraly zpocené oblečení. Do večera vše uschlo a my můžeme ráno vyrazit do hor. Dnes nás je na pokoji 10 osob z různých zemí. Timi chtěla svou cestu ukončit, kvůli puchýřům. Naštěstí se jí nám to podařilo vymluvit a přistoupila na návrh přeskočit sto kilometrů a dojít do Santiaga z Luga. Zjistily jsme, že potřebuje na část cesty taxi a tak ho díky spolubydlícím sehnala v místní hospůdce. 

17.9.2024 - Camino 4 - Borres - A Mesa

Dnes jsme se tedy rozdělily. Timi se přesunula do Luga a půjde kratší část. My vyrazily na horskou etapu opět kolem 6h ráno. Než vyšlo kolem 8h sluníčko, byly jsme už v kopcích a zažily krásné svítání. Po cestě jsme mnohokrát musely projít kolem rohatých kraviček, které si nás naštěstí vůbec nevšímaly. Když jsme vystoupaly nahoru, foukal strašný vítr a nebýt našich batohů, určitě by nás odfoukl dolů. Míša chytla cestou bundu, která uletěla poutnici ze Švýcarska. Když jsme jí dohonily, měla radost a dostaly jsme odměnu. V Berducedu jsme daly opět výbornou kávu s mlékem a omeletu s bagetou + colu na energii. Pak už jen trochu nahoru dolů a už jsme dorazily na velké Albergue v A Mesa. Dostaly jsme dvě z mnoha postelí a po sprše odpočinek, pivko, káva. Musíme nabrat síly na další cestu. Tahle etapa patřila k nejtěžším na této cestě. Prý tu i pár poutníků zemřelo, ale my měly štěstí na počasí a prošli bez větších problémů. Vlastně to byla ta nejkrásnější etapa cesty.

18.9.2024 - Camino 5 - A Mesa - A Fonsagrada 

A zase jako každý den. Ráno rychle vstát, vyplížit se z pokoje, obléknout, dobalit a ještě před 6 h hurá do kopců. Dnes nám svítil na cestu úplněk při jehož svitu se šlo pěkně. Nejdříve vzhůru k větrným mlýnům a zase dolů k přehradě. Když jsme sešly k vodě, začalo svítat. Od přehrady nás čekalo velké stoupání až do Salime. Když jsme viděly protější kopec, ze kterého jsme sešly ještě za tmy, byly jsme rády, že vše prošlo bez nehody. V Salime jsme posnídaly tu skvělou kávu a bagetu. Při hledání baru-kavárny, nás místní málem nahnali na trasu v domění, že bloudíme. A zase hurá do kopců. Sluníčko nám dnes hodně svítilo a proto nám ty kopce daly zabrat. Konečně jsme došly do již avizované Galicie a uvítaly nás lépe značené patníky. Cestou jsme prošly kolem větrných elektráren, které působily úchvatně. Míša tvrdila, že je pro ní 40km moc a je unavená, ale stejně udávala tempo maratonského běžce. Měla jsem co dělat, aby mi neutekla. Cílové městečko Fonsagrada je bohužel opět na kopci, se poslední metry jsme se téměř doplazily, ale stálo to za to. Sprcha, pivko a večeře nás zase dali dohromady. 

19.9.2024 - Camino 6 - A Fonsagrada - Vilar de Cas

Další den jsme vyrazily opět kolem 6hodiny do ranní tmy a mlhy. Cesta vedla zvlněnou krajinou. Svítání přišlo kolem osmé ráno, ale mlha trvala mnohem déle. Záleželo zda jsme nad ní nebo nás obklopuje. První kávu jsme si daly po 12 km v sympatickém občerstvení s výbornou buchtou ještě teplou. Dál nás vedla cesta opět nahoru a dolů přes kopce zároháky, které za každou další zatáčkou pokračovaly. V městečku Cadavo jsme opět posvačily. Cestou nás předbíhali další poutníci s rychlejšíma nohama. Míša ale  nešla zrovna moc pomalu, i když se snažila. Další pauzu jsme daly v Castroverde na odpolední kávu. Odtud už to bylo jen kousek do našeho albergue. Po sprše jsme odpočívaly a já doplnila tekutiny pivkem. Večer jsme se zúčastnily společné večeře, což byl fakt úžasný zážitek o několika chodech. Navíc se rozjela konverzace u stolu. Byla jsem za trubku, protože ještě anglicky skoro neumím, tak jsem jen něco málo chytala. Naštěstí Míša umí a zvládla mluvit za obě. Vedle nás seděla rumunka a párek z Holandska. Den se opět vydařil. Byl to další nezapomenutelný zážitek na cestě. 

20.9.2024 - Camino 7 - Vilar de Cas - Ferreira

Tento den jsme vyšly ještě dříve, protože na odpoledne byl hlášen déšť, ale až na pár kapek nic nebylo. Cesta do Luga ranní tmou a mlhou ubíhala pěkně. Lugo jsme zastihly ještě v mlze. Vyfotily jsme u patníku, na kterém je napsáno, že to do Santiaga máme už jen 100km. Katedrála v Lugu je opravdu krásná, ale těžko jsme hledaly otevřený bar na snídani. Na konci města jsme měly štěstí a po 20km konečně posnídaly. Pak nás čekalo dlouhé asfaltové peklo. Cesta vedla většinou po silnici nahoru i dolů. Dnes sice menší převýšení, ale ten asfalt nás nebavil. Sedm kilometrů před cílem jsme potkali pěkný bar, kde jsme opět pojedly, vypily kávu a já si dala malé točené pivko. Pak nás opět čekal částečně asfalt, ale i vytoužený dnes jen dvoulůžkový pokoj a sprcha. Jinak kdo si všiml, že mám pořád stejné oblečení, tak včera jsem již po druhé prala - tentokrát v pračce za 4 EU. Do večera vše pěkně uschlo. 

21.9.2024 - Camino 8 - Ferreira - Palas de Rei

Po příjemném odpočinku ve dvoulůžkovém pokoji jsme ráno vyrazily opět na trasu. Míša si stěžovala, jak jí bolí nohy, ale za chvíli už nasadila svou rychlost maratonské běžkyně a já měla co dělat, abych jí stačila. Po 15km jsme narazily na otevřený bar s výbornou kávou a koláčem s tuňákem. Hned se nám šlo lépe. V Meride jsme nakoukly do kostela, kde chystali svatbu a proto jsme radši pokračovaly v další cestě až do Arzúa. Tam jsme poobědvaly a já si dala podle plakátů jedno pivko. Cestou se k nám připojilo mnoho poutníků z Camina Frances a Norte. Chvíli to vypadalo jako u nás na pochodu Praha Prčice. Naštěstí většina jich končila v Arzúu a poslední kilometry jsme došly v klidu. Tenkrát bylo méně asfaltu a hodně pěkných cest, bohužel vylepšených o terénní vlnky a my  jsme musely přejít několik kopců. Taky počasí nás trochu pozlobilo. Na chvíli  jsme musely chvilku použít i pláštěnky. Ale nakonec jsme to zvládly a do Santiaga nám chybí jen 31km.

22.9.2024 - Camino 9 - Palas de Rei - Santiago de Compostela

Ráno začalo tentokrát o něco dříve. Vyrazily jsme už v 5h s čelovkou do tmy a mlhy. Po 12km se k nám začaly připojovat davy lidí. My zastavily na kávu a croassant. Pak se nám šlo mnohem lépe. Po cestě bylo spousta možností ulovit razítko do Credencialu. Na některá se i stála fronta, ale vzhledem k tomu, že nám stačily dvě, tak jsme to tak nehrotily a braly spíše z kostelů a když nebyla fronta. Na kraji Santiaga jsme vypily druhou kávu a zvolna došly na náměstí ke katedrále. Nikdy bych nevěřila, co dokážou emoce. Po těch dnech putování se mi spustily slzy. Byl to krásný pocit štěstí a dojetí. Po vyzvednutí certifikátu jsme se zase sešly s Timi, která dorazila už ráno. Zvládla i s problémy dojít kratší trasu. Došly jsme si na společný oběd, koupily lístky na prohlídku muzea a věže. První muzeum bylo až na 18h. Proto jsme se měly dost času se ubytovat. Vrátily jsme se na prohlídku, která byla krásná. Viděly jsme hlavní vstupní bránu do katedrály se sochami svatých, vylezly jsme na střechu katedrály, odkud byl krásný výhled na město a nakonec i na věž. Bohužel když jsme potom došly ke vstupu do katedrály jako takové, byla uzavřena z důvodu naplněné kapacity. To nás moc mrzelo. Při mši bychom viděly v pohybu kadidlo, které už zítra neuvidíme. No tak třeba při příští pouti. Jediná Timi to stihla při polední mši. Snad budeme mít příště větší štěstí. Nejdříve jsme si chtěly dát něco dobrého v hospůdce, ale všude bylo plno. Koupily jsme si nějaké jídlo na chuť a šly si sednout na ubytování. 

23.9.2024 - Camino 10 - Santiago de Compostela - Negreira

Ráno jsme si trochu přispaly a vstaly až v 7h. Pobalily věci a posnídaly v baru. Potom jsme se došly do katedrály poklonit ostatkům sv. Jakuba, za nímž se koná tato cesta. Ještě poslední foto na náměstí před katedrálou a hurá zase na cestu. Tentokrát na nejzápadnější výběžek pevniny Fisterra, což je necelých 90 km. Rozvrhly jsme si cestu na 4 dny, tak nás nečeká nic náročného. První část cesty vedla pěknou přírodou a přes pěkné vesničky. Překvapivě i tady šlo hodně lidí, ale jen málo opravdových poutníků s velkými batohy jako my. Po 20km jsme došly do městečka Negreira, kde jsme se ubytovaly, vypraly a snažily se odpočívat. 

24.9.2024 - Camino 11 - Negreira - A Ponte Olveira

Dnes nás poprvé ráno nenechal vyspat spolubydlící, který strašně chrápal. Timea se bála, že by zdržovala, proto vyskočila už v 5h. Ale my taky v posteli dlouho nevydržely a před šestou vyrazily na cestu. S čelovkou jsme prošly pod hradbami městečka a začaly překonávat další terénní vlnky. Mapy nám ukazovaly, že jich nahoru moc nebude, ale my měly pocit, že pořád stoupáme. Timi jsme musely minout, když jsme zvolily alternativní trasu mimo silnici. Po 12km jsme posnídaly a pokračovaly dál. Už to začíná jít dost ztuha. Máme toho všechny tři dost. Zítra hlásí déšť, proto jsme dnes potřebovaly ještě ujít víc. Poslední velký kopec nám přišel nekonečný, ale ty výhledy stály za to. Pod kopcem jsme poobědvaly a vypily kávu. Já si neodpustila pivo poutníků Galicia Estrela. Odtud už chyběly poslední 4 kilometry do ubytování. Za chvilku po příchodu na místo nás došla i Timi. Vypadá to, že máme 8 lůžkový pokoj jen pro sebe. Po sprše a odpočinku jsme vyrazily na večeři. No a honem do hajan, abychom nabraly síly na další den. Před námi je oceán. 

25.9.2024 - Camino 12 - A Ponte Olveira - Cee

Ráno jsme vycházely za deště před sedmou hodinou. Asi po dvou kilometrech se před námi objevil otevřený bar. Nenechaly jsme se prosit a posnídaly. Spokojené jsme pokračovaly dál. Timi šla zvolna svým tempem. Já se snažila držet krok s Míšou. Ta se dobře vyspala a přestaly jí bolet nohy. Šlapala jako o závod. Došly jsme na rozcestí vpravo Muxie - vlevo Fisterra. My míříme vlevo, ale do Muxie si zajedeme později busem. K dešti ještě foukal docela silný vítr, který mi občas sundaval pláštěnku a odkrýval batoh. Nakonec jsem byla ráda, že nás Míša tak rychle dovedla do cíle. Do ubytování jsme došly ještě před polednem. Odhodily jsme batohy, já si umyla zablácené nohy a vyrazily jsme na oběd. Tam se k nám přidala i Timea. Po 11 dnech většinou pěkného počasí nám prší. Vlastně je super, že to přišlo až teď. Sice jsem z oceánu zatím moc neviděla, ale jsem v teple a suchu. Máme pokoj jen pro nás, tak můžeme mít klidné odpoledne. Zítra dojdeme na nejzápadnější výběžek pevniny. Já ale dlouho v posteli nevydržela a přeci jen jsem vyšla ven. Jsme v zátoce a z oceánu toho moc vidět nebylo. Při větším dešti jsem se schovala v kostele. Potom jsem něco málo nakoupila v supermarketu a kolem místní nemocnice se vrátila zpět usušit na ubytko. Pani domácí nám připravila hromadu novin, abychom si mohly vysušit boty. Moc nám to pomohlo a do rána jsme měly botky téměř suché. 

26.9.2024 - Camino 13 - Cee - Fisterra

A máme tu poslední den cesty. Ráno ještě trochu poprchávalo, ale než jsme pobalily batohy, déšť ustal. Nechaly jsme batohy na ubytku a vyrazily na bus do Ezara. Po příjezdu na místo, jsme si chtěly dát kávu, ale žádná kavárna nebyla otevřená. I popošly jsme podél pobřeží dál do dalšího městečka a konečně našly otevřený bar. Mezitím se rozednilo a my konečně viděly Atlantik. Vrátily jsme se zpět, abychom se podívaly na krásné vodopády. Bohužel část cesty k nim byla zavřená, kvůli rozbité cestě. Proto jsme se mohly dívat jen z dálky, ale i tak to stálo za to. Než nám přijel autobus zpět začalo pršet a my si opět oblékly pláštěnky. V Cee už ale nepršelo. Zašly jsme do kavárny vedle autobusové zastávky a objednaly si další kávu ke které jsme dostaly vroubkaté tyčinky churros. Pak jsme si došly pro batohy a vyrazily na poslední úsek naší cesty. Opět jsme stoupaly nahoru nad městečko a zase klesaly dolů. Na chvilku sprchlo, ale než jsme vyndaly pláštěnky, byl déšť pryč. Před námi se objevila Fisterra a vedle ní se vlnil oceán. Najednou nám bylo smutno a nijak jsme nespěchaly do cíle. Ještě jsme se zastavily na oběd a užívaly si výhledy na vodu. Hlavou nám běželo vše, co jsme za těch 14 dní zažily. Ať už to bylo dobré či špatné, stálo to za tu námahu. A opět jsme poznaly, že cesta je cíl. No došly jsme se ubytovat a odtud nás poslaly pro certifikát za zdolání cesty ze Santiaga. Vyzvedly jsme ho a ještě si daly zmrzlinu. Po návratu si Timi dala vyprat prádlo a všechny jsme se vysprchovaly. Po krátkém odpočinku jsme pokračovaly k majáku na nejzápadnějším výběžku pevniny. Zde nachází i patník 0, se kterým musela být povinná fotka. Pak pár fotek na útesech a čekání na západ slunce zpestřený kávou. Do Credencialu jsme doplnily poslední razítko a tím cestu ukončily. Naštěstí ještě ne dovolenou. 

27.9.2024 - Muxie + západ slunce ve Fisterra

Po všem tom pochodování přišel volný den. Ráno jsme pobalily malé batůžky a vyrazily na výlet autobusem. Ještě, než přijel autobus jsme pěkně posnídaly v místním baru. Následoval přesun do Muxie,  kam se dá taky dojít pěšky. Míša nás hned hnala na kopec, ale ne oklikou po cestě, ale kozí stezkou. Timi si vzala jen lehké sandály a špatně se jí lezlo, ale nakonec ten výhled na celé městečko a okolní oceán stál za to. Odtud jsme už po cestě sešly ke kostelu a majáku. Když jsme se pokochaly výhledy a šplouchajícími vlnami, vyrazily jsme hledat supermarket. Nakoupily jídlo i sangrii a došly na vyhlídnutou pláž kousek za městem. Tam jsme si udělaly piknik, který nám trochu narušila jedna dešťová přeháňka. Než jsme ale dojedly, bylo po dešti a my se brouzdaly po okraji oceánu. Potom jsme se zase vrátily do městečka na bus. Cestou přišel další slabý deštík. Při čekání na bus jsme si opět vypily kávu. Po návratu do Fisterry jsme dokoupily ještě pár dárků, osprchovaly a vydaly se podívat na další západ slunce. Bylo hezčí počasí a já s Míšou jsme si to vylepšily sklenkou vínka. Timi si dala dobrou horkou čokoládu. Sledovaly jsme mizející sluníčko a litovaly, že ta cesta končí a nás čeká návrat do reality. Po návratu na ubytko jsme šly spát. Další den nás čekal přesun do Ribadea, což je blíže k letišti.

28.9.2024 - Fisterra - Ribadeo

Ráno jako každé za posledních 14 dní. Dnes nás čeká přesun přes mnoho kilometrů Španělska. Pobalily jsme všechny věci a vyrazily na autobus. Kousek od zastávky jsme ještě posnídaly, protože káva a něco dobrého musí být. A Španělé mají vážně dobrou kávu. Potom začal přesun nejdříve do A Coruňa, odtud přes Ferrol do Viveiro a odtud k Ribadeu na zastávku Campamento. Míša nám chtěla ukázat krásnou pláž s útesy Praia das Catedrais. Musely jsme si přes internet zařídit vstup a počkat do 19h až odliv ustoupí. Daly jsme si zatim obědovečeři v místním občerstvení. Pak už nás slečny strážkyně pláže pustily dolů. Čekání se vyplatilo a my překvapeně koukaly, co dokáže příroda. Míša hned zula boty a s nadšením běhala po písku jako malá holka. Já jí brzy následovala. Nakonec neodolala ani Timi, protože oceán nechtěl jen tak ustoupit a pokud jsme se chtěly dostat dál, tak jsme musely do vody. Byl to krásný zážitek. Ještě nás čekal ještě kus cesty do Ribadea. Pár kilometrů jsme popošly na vlakovou zastávku a čekaly. Když už jsme to chtěly vzdát a vydat se pěšky, přijel konečně půl hodiny zpožděný vláček. Městečko Ribadeo žilo čilým nočním životem. My ale potichu vklouzly do našeho ubytování, kde naštěstí spaly jen tři další nocležníci a po sprše šly spát. Byla to poslední noc ve Španělsku.

29.9.2024 - Konec Camina

Naše cesta definitivně končí. Ráno rychle pobalit a hurá na autobus do městečka Piedrasblancas. Po dvou hodinách cesty jsme vystoupily a zašly si na snídani. Jeden místní pán nás opět honil na Camino. My jsme po snídani opravdu vyrazily po šipkách. Ještě jsem si chtěly užít poslední kilometry ve Španělsku a došly pěšky na letiště vzdálené 7 km. Na letišti jsme upravily batohy na velikost do letadla a do nich složily nenápadně i naše putovní hůlky koupené v Oviedu. No a prošlo to. Tak hurá přes Franfurt domů. Jsme bohatší o nové zážitky z cest. Timi si zkusila první velký trek a zjistila, že se musí ještě hodně učit a poslouchat rady starších. Míša dokázala ujít několikrát za sebou kolem 40km, i když to byl někdy spíš běh, na který je zvyklá. Já konečně našla parťačku na dlouhý túry a ujasnila si, že tu angličtinu se musím opravdu naučit, pokud chci na další cesty do světa. Četla jsem hodně knížek o Caminu, ale stejně naše cesta byla zase úplně jiná. Nic jsem od ní nečekala a ona mě mile překvapila. Tak Buen Camino a určitě se vrátíme 🙋‍♀️

Zas jako poutník vyšla jsem 

poznávat taky jinou zem,

zvolila jsem si jednu z cest, 

co za Jakubem umí vést. 

Letadlo mezi mraky letí

do míst, kde cesta po staletí, 

poutníky správným směrem vede 

za znakem mušle trochu bledé. 

Na startu z města Ovieda 

poutnický průkaz je mi třeba,

 pak konečně jdu cestu svojí, 

přes kopce, hory, co tu stojí. 

Eukalypty moc krásně voní, 

rohatým kravám zvonky zvoní,

kávu tu vaří vážně dobrou, 

já mířím dál za šipkou žlutou.

Každý den řeším běžné věci,

kam dojdu právě dneska přeci,

kde bude zase jídlo, káva,

čistá a lehká je má hlava. 

Přes města, řeky, lesy, louky, 

nejsou-li zrovna velké mraky, 

vidím jak slunce vychází 

a celá zem se probouzí. 

Když do údolí mlha padne 

a dopoledne krajem vládne, 

na kopcích vidíš moře bílé,

ostrůvky všude trčí malé. 

Do Santiaga má noha vkročí 

ke katedrále dojít stačí, 

slzy se samy derou ven,

vždyť splnila jsem si svůj sen.

Však neskončila ještě cesta 

a šipky dál mě vedou z města 

tou krásnou místní krajinou, 

snad konec světa neminou.

 O skály se tam vlny tříští,

 já těším se na cestu příští 

a slunce v moři skrylo tvář, 

pouť končí, otoč kalendář.