Lázeňské ozvěny od Romana Ráže

Už dočetla jsem knihu třetí

a léta strašně rychle letí,

ze slečny náhle stará paní

i celý svět se kolem mění.

A místo válek totalita

ve které se též špatně lítá.

A zase bezpráví nám vládlo

a kdo chtěl míti dobré bydlo,

měl zapomenout, že má názor,

na to, co říká, dávat pozor.

Já už jsem tanky nezažila

a v době, kdy se narodila,

to rodilo se hodně dětí

a všechny chtěly si těž hráti.

A tak jsem byla jiskra jasná,

i Pionýrka celkem šťastná.

To protože jsme u hřbitova

bojovky hráli zas a znova

a učili se mozeovku

či běhali rychle třeba stovku.

Pak jak jsem zvolna dospívala,

ten režim jsem už nechválila,

a listopad už před maturou

přinesl změnu sametovou.

A odjeli jsme na Václavák,

volali, že to chceme jinak

Havel ať na hrad honem běží

a všechno bylo nové svěží.

Dnes ale nevím, zda to vyšlo,

jestli zrovna to, co přišlo,

bylo to naše velké přání

a celý svět se stále mění.

A z našich dětí máme skauty

A firmy pořádají rauty,

a teroristi bombou hrozí,

z toho mě často v zádech mrazí.

Co čeká další generace?

Budou mít vodu v každé řece

a žíti budou moc též míru?

budou si hájit svoji víru?

To my už se asi nedozvíme,

tak každý den si tady žijme,

by byl ten zrovna poslední

a doufejme, že mnoho dní

si užijeme v klidu míru

i bez válek i pionýrů.