Odchod Renči

Bylo nám šestnáct,
měli jsme všechno,
co mladá holka může chtít,
bylo nám šestnáct,
už je to dávno,
dnes o tom mužem jenom snít.
Poslední zvonek ve škole zvoní,
tak hurá obě do práce,
že pro nás princ tu není,
však nežijeme v pohádce.
Já první řekla svoje ano,
Ty u toho jsi svědčila,
za rok jsem zase jedno ráno,
to samé Tobě vrátila.
A Silvetry a dovolené,
my poznávali Šumavu,
Bylas jako sestra vlastní,
jak vyjádřit smutek básní,
prostě holka moc mi chybíš,
bohužel už o tom nevíš.
Myslím na ty krásný roky,
kdy jsme byly mladý holky,
spolu jsme se hodně smály,
velký plány v žití měly.
Pak jsme našly svoje lásky,
začaly mít první vrásky,
život zdál se být tak krásný,
radosti a štěstí plný.
Z našich synů jsou již muži,
v životě se sami snaží,
v lásce jsme je vychovaly,
jenom dobré do nich daly.
Odešla jsi kamarádko,
bylas tady příliš krátko,
vzpomínky na chvíle s Tebou,
s námi pořád tady budou.