Odvaha ke štěstí

Pod dojmem dnešní přednášky,
dávám svůj život na vážky,
co vlastně dobré na něm je,
že šťastný ten, kdo dožije.
Štěstí se nedá uchopit,
a jeho smysl pochopit,
že pomáhají vzpomínky,
skládáš je jako kamínky.
Honíš se pořád za něčím,
to je už zvykem člověčím,
a přitom stačí zastavit,
voňavou loukou zvolna jít.
Nechat si větrem cuchat vlasy,
poslouchat ráno zpívat kosy,
těšit se z toho, co je dnes,
život je jeden velký ples.
Hladí Tě staré vzpomínky
na pohlazení maminky,
pak ale zase zvoní včas,
budík co ráno nutí nás,
jít prostě rychle do práce,
bys mohl její ovoce
proměnit v lepší nový vůz,
přitom Ti stačil autobus.
Tak štěstí chodí dokola
a těžko na Tě zavolá,
zastav se přece na chvíli,
bychom ji spolu prožili.