Smutek

Když jsem byla holka malá,
sestřičkou jsem býti chtěla.
Pak mi vyšly moje plány,
hojila jsem lidem rány.
Dnes už dělám léta v praxi,
nadšení však není jak si.
Zdravotnictví je dost v krizi,
všude samé epikrízy.
Mám pocit, že píšu román
o tom, jak je opečován
pacient, co kdesi leží,
rizika mi hlavou běží.
Jak vypadá skoro nevím,
sanitárce péči svěřím.
Práce hodně, sester málo,
co se to tu vlastně stalo.
K čemu máme počítače
pero na papíru pláče,
razítko zas tady chybí,
copak se nám tohle líbí?
Ze rtů zvolna úsměv mizí,
tahle práce je mi cizí.
Pomáhat jsem lidem chtěla,
úředníkem však se stala,
dávno pryč jsou moje plány,
nemám už čas hojit rány.