Rok 2023 - Poprvé na těžko

Na Nový rok jsem stihla pochod s partou. 14.1. měl v Bratislavě koncert Pražský filmový orchestr, ve kterém hraje syn kamarádky Evy David. I udělaly jsme si ve třech výlet do Bratislavy a pokusily se odlovit co nejvíce keší, díky nimž jsme prošly celou Bratislavu. V únoru jsem vyrazila se synem, jeho slečnou, její mladší sestrou a kamarádkou na týden do Anglie. Byla to úžasná dovolená. Poznali jsme spoustu pěkných míst. Možná už tam se zrodil můj nápad, začít se konečně učit angličtinu. Již na konci předchozího roku jsem se přihlásila na Military pochod 105km, který se měl konat v dubnu. Proto jsem od začátku roku pilně trénovala fyzičku zvláště pomocí běžeckého pásu doma. Na konci února jsem šla první větší Pochod Zimou nezimou 50km. Díky paní 77let, se kterou jsem se snažila držet krok prvních 2,5km, jsem pochod došla i v dobrém čase. Paní šla ,,jen" 35km, ale její energii bych chtěla mít. Na jarní výstavu orchidejí v Troji jsem došla z Motola pěšky. V rámci přípravy na svou první stovku, jsem si v březnu udělala svůj okruh 57km. 3.4. jsem vyrazila sama večer do Tábora a odtud se přes noc vracela pěšky domů, kam jsem opravdu skoro došla. Ušla jsem 101 km a ten zbytek jsem popojela autobusem. Dál jsem trénovala a 21.4. nastal den D a já vystartovala na svou první oficiální stovku. Až na poslední dva kilometry jsem vše zvládla v pohodě. Pád dní po tom jsem uběhla Běh pro Světlušku 4,5km. První Máj jsme s děvčaty pojaly výletem z obce Velenka přes Kersko do Nymburka. Chtěla jsem opět vyhrát Běh pro Paraple, tak jsem pořád chodila. Samozřejmě jsem nevynechala výstavu Motýlů a i to jsem spojila s cestou do Troji pěšky. Můj třetí pochod Praha Prčice z Prahy jsem zvládla až na to horko celkem dobře, jen jsem musela dlouho čekat na odvoz, tak jsem ještě po dokončení pochodu běhala trochu po Prčici a okolí. Běh pro Paraple v kategorii chůze jsem vyhrála už po druhé. Začátkem června jsem vyrazila s dětmi a kamarádkou znovu do Benátek, protože minulý rok jsme neviděli Chrám sv. Marka uvnitř. Cestou zpět jsme to zvali přes nejvyšší horu Německa Zugspitze, kam jsme vyjeli zubačkou a lanovkou jako správný Češi v kraťasech a tričku. Kamarádka Jana na to bude ještě dlouho vzpomínat. 5.8. jsem se vydala na pochod Kudy chodili trempové přes 50km. Doprovodila mne kolegyně Timea na kratší trase 36km. Byl deštivý den a já to zvládla v rekordním čase, ale druhou polovinu, jsem podcenila jídlo a pití a po pochodu zkolabovala. Další chyba, co posune dál. Od té doby nosím všude hroznový cukr.